Básnická kniha Viktor je v jistém slova smyslu sebevražedná – Kamil Bouška v ní plnou vahou svého autorského já masakruje obraz básníka jako empatické niterné bytosti a ušlechtilého komentátora světa. Potvrzuje tím příslušnost k cechu básníků prokletých. Viktor jako by se zrodil mezi stránkami Bouškovy všeobjímající trilogie Dokumenty a představoval jediný myslitelný způsob, jak na ni navázat. Je, a zároveň není jejím protipólem. Bouškova vášnivá, a přitom promyšlená básnická polemika se světem i se sebou samým pokračuje, riskantně, jakýmikoliv prostředky, do krajnosti.