Ve své knize profesor Josef Šmajs vytrvale pokračuje v prohlubování svého evolučně ontologického konceptu. Pokouší se podat obecně srozumitelný výklad skutečnosti, a to zejména v kontextu globální ekologické krize, která je důsledkem konfliktu dvou typů uspořádanosti přírody a kultury. V prvních dvou rozsáhlejších studiích se zabývá reflexí ústředních kategorií evoluční ontologie: evolucí a informací. V kratších článcích, původně publikovaných v různých časopisech (např. Filosofický časopis, Filozofia aj.), se autor věnuje nezastupitelné roli filosofie a evoluční ontologie při diagnostice a možné terapii globálních ekologických problémů. Otevírá také témata technické války s přírodou, informačního bohatství přírody, morální a právní subjektivity naší Země či biofilní transformace dnešní protipřírodní, technicky vyspělé a celoplanetárně expandující kultury. Přístupný a zajímavý vhled do autorova inspirativního a autentického přemýšlení nabízí i tři rozhovory, ve kterých J. Šmajs zdůvodňuje vždy věcně a střízlivě potřebu srozumitelně formulovaného evolučně ontologického minima pro širokou veřejnost. S naléhavou kritičností v nich také reaguje na současnou bezútěšnost globální ekopolitické situace a vrací se tak k úvodnímu motivu zakopaného psa.