V kontrastu s tradičním narativem polské historické identity, který je obvykle zatížen mnohými stereotypy, pasujícími tamní šlechtické předky do rolí zpupných feudálů, fanatických katolíků, romantických válečníků či dionýských pijanů, přináší tato kniha realističtější obraz polského šlechtického světa, českému čtenáři doposud víceméně neznámý. Snaží se totiž pochopit mentalitu aristokratických elit 16. a 17. století prostřednictvím dialogu s těmi, kteří ji svou politickou aktivitou i literární tvorbou formovali, tedy se šlechtickými občany: svět jejich politických idejí naznačuje, že klíčový princip tehdejší polské kolektivní sebe-identifikace není možné hledat v etnických či stavovských atributech, nýbrž v symbolickém prostoru spravedlivé republiky, vymezeném svébytným chápáním svobody, rovnosti a obecného dobra. Zatímco v prvních dvou částech knihy autor zkoumá možnosti zasazení kontur dobového polského myšlení i související politické kultury do rámce tradice evropského republikanismu, třetí část přináší unikátní detailní vhled do ideového světa tří šlechtických politiků a literátů Stanisława Orzechowského, Andrzeje Frycze Modrzewského a Łukasze Opalińského. Právě v jejich pestré literární tvorbě se ukazuje, že šlechtičtí tvůrci i navzdory protichůdným mocenským zájmům, rozdílným žánrům či dokonce odlišnému historickému kontextu sdíleli totožný ideál svobodné smíšené vlády a dobrého občanství, díky čemuž mohly polské elity v raném novověku žít svým vlastním mýtem mýtem republiky.