Významnou součástí naší národní identity je tradiční lidová kultura. S tou se však dnes už v její autentické podobě téměř nesetkáme. Moderní městský životní styl se prosadil i na venkově. Kroje a zvyky byly z návsí vytlačeny jen na pódia, zmizela i většina staveb lidové architektury. Přesto občas pociťujeme touhu vrátit se do světa našich předků s jeho prostotou a přirozenou krásou. Místem, kde se nám to může alespoň na chvíli podařit, jsou skanzeny, jak jim u nás říkáme, neboli muzea lidové architektury v přírodě. Skanzen spojuje prostředí zachovaných nebo rekonstruovaných památek lidové architektury s dalšími doklady tradičního způsobu života našich předků, zemědělství, řemesel a zvyků, poslední dobou často i se živými ukázkami. Rožnovské Valašské muzeum v přírodě zná u nás snad každý. Méně se už ví, že větších nebo menších skanzenů jsou u nás bezmála tři desítky. Podobně známý je na Slovensku skanzen v Martině, zájemci však mohou navštívit více než desítku dalších muzeí i v ostatních slovenských regionech. A skanzenů stále přibývá, protože s postupem moderního životního stylu a soustředění života do měst roste i zájem o příležitostné návraty ke kořenům. Zřizovatelem většiny skanzenů je stát prostřednictvím svých muzejních institucí. V posledních desetiletích však nové skanzeny zřizují i obce, neziskové organizace, a dokonce i soukromé osoby. Pozornosti se dostalo nejen materiální kultuře českých a slovenských etnografických regionů, ale i památkám na německé obyvatele českého pohraničí nebo Rusíny na východním Slovensku. Tato kniha zachycuje aktuální stav muzeí lidové architektury České republiky a Slovenska v roce 2019 a poskytuje o něm informace včetně bohaté fotodokumentace.