V posledních zhruba dvaceti letech sílí varovná až panická tónina politicko-mediálního diskurzu, která – byť v podstatě nevyřčeně – operuje s představou hluboce dysfunkčního stavu veřejné diskuze a oslabení, či snad dokonce ochromení možností demokratického rozhodování. Konstitutivním rysem tohoto výkladu současné situace je právě zmíněná nesmiřitelná polarizace (a neochota se angažovat). Předkládaná publikace Mediální smrt konsenzu si tuto tóninu nesmiřitelné polarizace bere jako výchozí polohu svého kriticko-analytického přístupu a snaží se ji podrobit detailnějšímu rozboru. Platí-li teze o (nesmiřitelné) polarizaci, pak se nabízí otázka, jak je tato polarizace traktována (posilována či oslabována) samotnými médii. Většina úvah na toto téma má povahu velmi obecnou a mediální produkci chápe jako „hyperobjekt“, který není možné nahlédnout vcelku, ale jen rozfázovaně, po částech, neúplně. Autorský tým na toto omezení přistoupil a snaží se postihnout, jak se nesmiřitelná polarizace (pokud existuje) projevuje v médiu navýsost konsenzuálním svou masově konzumní podstatou, v televizi.