Hlavním tématem je sociální jistota jako organizovaná solidarita. Van Istendael se zamýšlí nad tím, zda a jakým způsobem mohou Evropané bránit hodnotu sociální státnosti, případně jak je možné uchovat dědictví solidarity v prostředí ultraliberálního kapitalismu. Autor poměrně ostře kritizuje některé evropské instituce, MMF a finanční trhy, které podle něho využívají finanční a ekonomické krize k tomu, aby tento pilíř oslabily či porazily. Jeho text - bez ohledu nakolik se s ním čtenář dokáže identifikovat - lze chápat jako zajímavý vklad do široké mozaiky názorů, které v současných diskusích v souvislosti s ekonomickou či hospodářskou krizí posledních let zaznívají. Van Istendaelovy úvahy doprovázejí texty tuzemských autorů Jakuba Jinka, Jindřicha Šrajera a Romana Míčky, členů Pracovní skupiny pro sociální otázky při České biskupské konferenci, které Van Istendaelovy myšlenky zasazují do širších sociálních, filozofických a teologických souvislostí, a to i s ohledem na specifika českého prostředí.