Ačkoli kniha Ženy, které jedí ve svitu Luny, kterou napsala Anita Johnstonová, pojednává o poruchách příjmu potravy, není zdaleka jen o nich a není určena pouze těm, které se s některou z forem této poruchy potýkají. Je věnována všem ženám, které maj í zájem prohloubit si sebevědomí, napojit se na své vnitřní vědění, žít v harmonii se svým tělem a změnit svůj vztah k jídlu. Je skvělým průvodcem na cestě znovuobjevování ženství a intuice. Promlouvá k nám o hladu a o jeho různých podobách, osvětluj e, jak důležité je naučit se je rozlišovat, protože jen tak budeme schopny najít tu pravou potravu, po níž prahneme a přestaneme hladovět a strádat. Poruchy příjmu potravy se v poslední době rozšířily jako epidemie. Ideálem ženské krásy je chlapecká postava s velkými prsy, bez oblin, s nula procenty tuku. Jen málo žen a dívek je spokojeno se svým tělem, a proto s ním zápolí a stává se jejich nepřítelem. Čím to? Žijeme ve společnosti, která potlačuje typicky ženské aspekty plodnosti a hluboké mou drosti spojené s přírodními cykly. Jak trefně poznamenává Anita Johnstonová, dnešní žena je jako kulatý kolík, který se pokouší zapadnout do hranatého otvoru Ženy, které se s některou z poruch příjmu potravy potýkají, jsou považovány za nemocné, za vadné zboží, které je třeba opravit. Poruchy příjmu potravy zdaleka nepramení jen z posedlosti dívek nebo žen mít postavu modelky a jejich příčiny nelze redukovat na pouhou otázku jídla. Díky citlivému přístupu autorky, jejímu moudrému vhledu a j asnému a srozumitelnému výkladu odhalíme kořeny poruch příjmu potravy, porozumíme jejich fungování a zjistíme, že dokonce mají svůj účel. Autorka nám ukazuje, jak můžeme nahlédnout všechny souvislosti z široké perspektivy.