„Růže a floxy, helenium a coreopsis, denivka, mečík, zvonky a oměj a oman a rojovník a kopretina – bůh zaplať, ještě dost toho kvete na ty špatné poměry. Pořád něco kvete a něco odkvétá; pořád abys odstřihoval odkvetlé stvoly bruče (ke květině, nikoli k sobě): „Taky už je s tebou amen.“ Hleďte, tyhle květiny, ono to je opravdu jako ženské: TAK KRÁSNÉ A SVĚŽÍ, OČI BYS NA TOM NECHAL A NIKDY SE NEDOHLEDÍŠ TÉ KRÁSY, něco ti vždycky ujde, bože, když ona každá krása je taková neúkojná...“ Kdyby se lidé večer setkávali pod hvězdami, nemluvili by o politice ani o zatracených poměrech – pod hvězdami se dobře mluví o lásce, o budoucnosti a o jiných tichých a vážných věcech. Pod hvězdami se člověk může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Tajemné astrální vlivy skutečně existují – hvězdy působí mocně na člověka, který se na ně dívá, nemají ale vliv na toho, kdo pozoruje světelnou reklamu nebo listuje v novinách. Pod hvězdami je člověk účasten na veliké slávě světa – JE KORUNOVÁN HVĚZDAMI! (podle Karla Čapka)