Písaři a písařky ve středověku své opisy často uzavírali poznámkami – kolofony. Někdy v nich sdělují, kdy, kde a co opsali, jindy se modlí, omlouvají, stěžují si, žádají odměnu nebo vyhrožují. Tato publikace, založená na korpusu více než 6500 kolofonů v rukopisech dnes uložených v českých knihovnách, představuje kolofony v češtině i v latině, klasické i překvapivé, srozumitelné i obskurní. Jako pokus o systematickou analýzu prostoru „za posledním řádkem“ opsaného textu je určená filologům i historikům a jako antologie kuriozit všem ostatním.