Koncem června 1948 se v Bukurešti sešli zástupci členských stran Informačního byra, aby jednali o situaci v Komunistické straně Jugoslávie. Výsledný dokument nazvaný Rezoluce o situaci v KSJ hrubě napadl jugoslávské vůdce a vyzval tzv. zdravé síly k jejich odstranění. Tím se rozhořela sovětsko-jugoslávská roztržka, během které jugoslávské vedení obstálo a svou zemi úspěšně vyvedlo ze sovětského mocenského orbitu. Rezoluce Informbyra vnesla ovšem rozkol do řad jugoslávských komunistů. Josip Broz Tito a jeho spolupracovníci však proti vzniku vnitrostranické opozice ihned tvrdě zasáhli a tzv. informbyrovce podrobili brutální represi. Centra opoziční činnosti se tak v létě roku 1948 začala organizovat za hranicemi. Kniha se zabývá složitými a rozmanitými osudy skupiny jugoslávské tzv. informbyrovské emigrace, která se ustavila v Praze. Zhruba sto padesát jugoslávských komunistů, mezi nimi např. Anton Rupnik, Josip Milunić či Teodor Balk, se prvních pět let v pražském exilu připravovalo na převzetí moci ve vlasti. Od druhé poloviny padesátých let pak emigranti řešili dilema, zda se vrátit domů či se trvale usadit v zahraničí, a s tím spojené otázky dalšího politického působení. Autor ozřejmuje jednu část dosud málo prozkoumané oblasti výzkumu diktatury KSČ, kterou byla podpora zahraničních komunistů. Na základě detailní analýzy československých a jugoslávských archivních dokumentů sleduje nejen činnost emigrace, ale též aspekty života cizinců v komunistickém Československu. Ukazuje také, jak významně tato v širším povědomí málo známá „imigrační vlna“ vstoupila do československého a českého veřejného života.