V České republice dlouho chybějící publikace na téma vojenské kariéry vévody z Wellingtonu, jednoho z největších vojevůdců všech dob. Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu, patří k největším postavám britských i světových dějin. Stal se jedním z nejvýznamnějších britských vojevůdců, načež nastoupil dráhu politika, během níž byl dvakrát jmenován předsedou vlády. Wellington se mimo jiné nesmazatelně zapsal do světové historie svým vítězstvím v bitvě u Waterloo, kde společně s pruským maršálem Blűcherem roku 1815 porazil francouzského císaře Napoleona. Ačkoliv pojem Waterloo bývá v současnosti v obecném povědomí často symbolem absolutní porážky, pro drtivou většinu tehdejší Evropy se jednalo naopak o symbol vítězství, které ukončilo dlouhá léta nepřetržitých válek, zapříčinilo definitivní pád Napoleona a z Wellingtona učinilo napříč Evropou oslavovaného hrdinu vítěze od Waterloo. Jako vojevůdce se Wellington poprvé proslavil v Indii. Od roku 1808 pak vedl nepřetržitou válku proti Francii na Pyrenejském poloostrově. V Portugalsku vystavěl pevnostní systém linie Torres Vedras, který uchránil Lisabon před Francouzi a umožnil Wellingtonovi následně přejít do ofenzivy, osvobodit Španělsko a probojovat se přes Pyreneje až do Francie. Díky tomu významně přispěl, společně s Napoleonovou porážkou v Rusku, k Bonapartovu pádu, neboť proti Francii po celou dobu vedl za Pyrenejemi západní frontu. Historik Daniel Res mapuje život Arthura Wellesleyho od jeho narození roku 1769 v Irsku až po bitvu u Waterloo, přičemž předkládá hypotézu, kterou se pokouší přispět k mezinárodní diskuzi na téma linií Torres Vedras, když staví Wellingtonovu obranu Portugalska do souvislosti s obranou Portugalska vedenou hrabětem ze Schaumburg-Lippe v období sedmileté války. Res se však zdaleka nezabývá pouze Wellingtonem v roli vojevůdce, ale zároveň se ho pokouší představit jako člověka. Zobrazuje ho mimo jiné jako citlivého muže, jenž byl mnohdy zcela zdrcen z hrůz války.