Kniha Vyměřování Německa. Promluvy o podstatě němectví mapuje, jakým způsobem německá poválečná inteligence přemýšlela o němectví. V prvním plánu se snaží načrtnout spojnice mezi tematizací němectví v politických, historiografických, filosofických i literárních textech, a to v období přibližně od roku 1960 do současnosti. Ve druhém plánu se zaměřuje na čtyři významné západoněmecké literáty (Güntera Grasse, Martina Walsera, Hanse Magnuse Enzensbergera a Botha Strauße) a ukazuje, že se všichni čtyři odchylují od bipolárního výkladu společnosti a dějin, a to v mnohem menší závislosti na politických událostech, než se často předpokládá v dějinách moderní literatury. Kniha se tak snaží potvrdit předpoklad, že tento různorodý a časově variabilní rozchod s bipolárním výkladem světa lze nejlépe vysvětlit, zohledníme-li, jak se němectví tematizovalo mimo literaturu, tedy v dobové německé historiografii, politologii a filosofii.