Představa o výjimečném poklesu religiozity v Čechách vyvolává zájem u nás i v zahraničí. Jak ale toto téma podrobit empirickému historickému výzkumu a nespokojit se jen s konstatováním, že od poloviny 19. století sekularizace zákonitě rostla spolu s pokrokem? Autor si klade otázku, jak spolu souvisejí náboženské a sociální změny. Ve své knize zvolil jako předmět výzkumu tři pojmy – náboženské praktiky, náboženské změny a povolání duchovního. Právě duchovní nejčastěji zpřítomňuje náboženství laikům, a tak jsou i kapitoly knihy členěny do bohoslužebných částí. Kniha zkoumá, jak se problémy světské pastorace v moderní době promítly do pojetí duchovní formace v kněžském semináři. Jedná se tak svým způsobem o kolektivní biografii kléru pražské arcidiecéze ve druhé polovině 19. století. Každá kapitola má svého hrdinu, na jehož původu, výchově či vztazích v náboženském poli se zřetelně rýsuje povaha náboženské změny. Jedná se o ředitele semináře a konviktu Františka Srdínka a jeho chovance – básníka Svatopluka Čecha, novináře Serváce Hellera, pozdější biskupy Františka Krásla, Josefa Doubravu a Antonína Podlahu a konečně také Jindřicha Šimona Baara, jenž zachytil problémy kněžské výchovy ve své próze.