Kniha reaguje na současné problémy českého důchodového systému a na nepříznivý vývoj demografické struktury a stárnutí populace. Soustřeďuje se na problematiku stanovení věku odchodu do důchodu a doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod. Rozebírá úskalí zvyšování věku odchodu do důchodu a zvyšování délky pojištění. Zároveň se zamýšlí nad možnou flexibilitou celého důchodového systému. S tím úzce souvisí možnosti ekonomicky aktivní výdělečné činnosti starobních důchodců. Je srovnáván přístup České republiky k penzijní reformě s některými zeměmi, v nichž již penzijní reforma proběhla. Dalším tématem knihy je vztah starobního důchodu a postavení žen, rodin s dětmi a prorodinná politika. Jako zcela zásadní pro efektivní úspěšnost prorodinné politiky a podpory porodnosti na jedné straně a pro podporu života starobních důchodců na straně druhé kniha zmiňuje v současnosti zcela nedostatečnou podporu sociálního a vlastnického bydlení. Primárním cílem reformy českého důchodového systému by mělo být zajištění dlouhodobé finanční stability a udržitelnosti a efektivnost spočívající ve stabilizaci snižování mandatorních výdajů státního rozpočtu na financování starobních důchodů. Smyslem důchodové reformy by neměl být návrh na přerozdělování finančních prostředků určených na starobní důchody. Kniha ukazuje, že tento cíl je možné zabezpečit správným nastavením výše důchodového věku spolu se změnou financování z průběžného na vícepilířový systém využívající jak povinné veřejné pojištění, tak povinné spoření a dobrovolné připojištění nebo spoření.