Vzpomínky prof. MUDr. Ervína Adama, M.D., Ph.D., (* 1922) se čtou skoro jako dobrodružný román. Prožil život vrchovatě naplněný dramatickými událostmi a zvraty, odrážejícími historii 20. století, a má zkušenosti s okamžiky, kdy stál na prahu smrti, i s chvílemi úspěchu a štěstí. Narodil se v židovské rodině v Rachově na Podkarpatské Rusi. V letech 1944–1945 prošel několika koncentračními tábory a přežil pochod smrti. Kdyby v roce 1945 hned po osvobození neodešel z podnětu svého prozíravého strýce do Prahy, stal by se nedobrovolně sovětským občanem, protože Podkarpatská Rus, v letech 1919–1939 součást Československa, byla v listopadu 1945 pod nátlakem odstoupena Sovětskému svazu. Ervín Adam vystudoval v Praze medicínu, v nemocnici Na Bulovce se věnoval léčbě poliomyelitidy a spolu se svou ženou patřil k týmu lékařů, díky němuž byla u nás jako v první zemi na světě vymýcena dětská obrna. Přes své pracovní úspěchy byl v roce 1961 z Bulovky z „kádrových důvodů“ propuštěn a pracoval pak v Ústavu sér a očkovacích látek. V srpnu 1968 emigroval s rodinou nejprve do Kanady a poté do USA, kde od té doby působí na lékařské fakultě Baylor University v Houstonu a podílí se na řadě výzkumných projektů. Velkou měrou přispěl mimo jiné k výzkumu role virů v patogenesi lidských nádorů.