Bachelard v této knize obrací pozornost k psychologickým podmínkám, které určují náš citový vztah ke skutečnosti: „Vášnivě milovat skutečnost nás nenutí k poznání reality,“ prohlašuje na jednom místě této knihy. „Základní, prvotní hodnotou je cit.“ Jak je už z názvu knihy patrné, pozornost se tu obrací na další z oněch „živlů“, které figurovaly právě tak v představách prvních řeckých filosofů, jako později třeba v spekulacích alchymistů. A materiál, z kterého Bachelard vychází, aby vysledovával rozmanité a někdy protikladné citové postoje, které jsou spjaty s vodním živlem, čerpá především z dokumentů literárních. Nejde mu ovšem o onen proces formování literárního díla, který zkoumá poetika: je přesvědčen, že sugestivní síla básnických obrazů je závislá na tom, do jaké míry se v nich obrážejí určité bytostné tendence lidské psychiky, a jeho ctižádostí je nyní vypracovat jakousi „metapoetiku“, která by odhalila sepětí básnické obrazivosti s těmi silami, které ovládají lidské snění obecně, vysledovat silokřivky, které určují jeho vnitřní dynamiku. V tom tkví právě podstata jeho koncepce materiální imaginace: hmota tak, jak je prožívána našimi smysly přestává sice hrát roli v moderním vědeckém poznání, ale pro naše cítění zůstává nadále ztělesněním sil, s nimiž jsme konfrontováni ve svých nejelementárnějších prožitcích. Ať je náš život jakkoli formován moderní technikou, ve své nejhlubší rovině stále ještě zůstává vnořen do prostředí některého z oněch živlů – ohně, vody, vzduchu a země –, v nichž byla kdysi v počátcích lidského myšlení spatřována ona živoucí pralátka, z níž se postupně vydělovaly všechny existující věci a bytosti. Aplikace psychoanalýzy zdá se tu být Bachelardovi o to víc na místě, že tím, co umožňuje, aby naše individuální bytí zakoušelo svoje sepětí se světem, jsou obrazy rozvíjené ve chvílích volného snění. Právě v knize, v níž se zaměřil na obrazy, v kterých nachází výraz imaginativní prožívání vodního živlu, je toto sblížení s psychoanalýzou nejnápadnější... Bachelard si je vědom, že moderní duše je bolavá, nahlodaná, zamlčená i zamlčující, zve proto člověka k hovoru s vodou, která obrozuje, probouzí energii - znovu učí mluvit.