Více než sto let staré povídky, otiskované kdysi v časopisu Lada a shromážděné v této knize, svědčí nejen o láskách, starostech a bolestech našich předků. Jsou také dokladem, že láska k přírodě může být i předznamenáním lásky k lidem, zdrojem pozitivního vztahu ke světu. Onoho vztahu, který jako by se z našich dnešních životů vytrácel: Krásnem je soulad. Kdo chce krásně žít, musí si v duši a srdci vypěstovat onen soulad života, myšlenek a citů, kterým si vykouzlí ono duševní krásno, z něhož vykvétá štěstí. Krásno nehostí se jedině v bohatství, nemiluje přepychu, nehledá výsluní, ale jako fialka skrytá místečka si vyhledává. Krásno usídlí se tak rádo v prosté chaloupce stejně jako v nádherně zařízených bytech, ze kterých přečasto prchá a ustupuje nevkusu. Kdo si zamiloval krásno v přírodě, dovede si také v životě vykouzlit krásno v duši, v každém konání svém, a tím obšťastňuje sebe i jiných. A v krásnu duše zrcadlí se poté celý život náš. My cítíme ušlechtileji, vnímáme hlouběji a soudíme správněji.