Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 19231945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována.