Saša Uhlová sleduje od začátku ruské invaze na Ukrajinu příběhy lidí, kteří utekli před válkou do Česka. Kniha mapuje tři roky, během kterých se ukázalo, že česká vláda sice stojí na straně Ukrajiny, ale není schopná vytvořit dobré podmínky pro jejich integraci. Každým dalším zákonem, kterým se pracovně říká Lex Ukrajina, stát pomoc osekával a podmínky zpřísňoval. V důsledku toho se tak například samoživitelky dostaly do situace, kdy musely pracovat načerno, aby vůbec dokázaly přežít. Nízká dostupnost kurzů češtiny, ale i nutnost pracovat mnoho hodin, zabránila válečným uprchlíkům, aby se zdokonalili v češtině. I kvalifikovaní lidé tak mnohdy vykonávají nekvalifikovanou práci. Velmi rychle se tak ukázalo, že vedle lidí, kterým se díky pomoci občanů a částečně i státu podařilo zařídit si zde nový život, je tu zároveň i skupina, která sítem pomoci propadla. Jedná se často o seniory, nebo lidi nemocné, nebo ty, kteří neměli to štěstí, že by si našli dobrou práci a živoří na ubytovnách. Část válečných uprchlíků tak naše vláda odepsala a rozhodla se místo toho velkou část problémů neřešit. Tím ale položila základ budoucích sociálních problémů. V knize si budete moct přečíst také nadějeplné příběhy, ve kterých ukrajinské ženy vyprávějí, jak jim velká pomoc ze strany Čechů umožnila začít znova.