Monografie předkládá v českém prostředí dosud chybějící komplexní přehled o platónském bádání od konce 17. století po současné trendy, včetně detailních rozborů rozhodujících textů klíčových autorů, relevantních pro studovanou problematiku. Součástí je i v mezinárodním měřítku výjimečný přehled o domácí, poměrně bohatě zastoupené platónské scéně, která je představena v návaznosti na schématické rozdělení hlavních tendencí v bádání mezinárodním. Autorovým hlediskem při výkladu celého oboru jsou hermeneutická východiska jednotlivých škol a společné momenty v metodologii každého z interpretů. Kniha má dvě hlavní části: první představuje novodobé bádání cca do roku 2000 a druhá se pak zaměřuje na hermeneutická východiska a hlavní trendy u současných badatelů. Součástí této druhé části je i sám autor, jeho sebereflexe jakožto platónského interpreta i jeho snaha nabídnout čtenáři možné východisko z hlavních obtíží platónského bádání. Proto je značná pozornost věnována analýze velmi rozšířeného platónského perspektivismu. Právě na jeho základě navrhuje Boháček svůj molekulární perspektivismus jako určitý pokus zohlednit přínos moderního bádání a zároveň pokračovat v současné perspektivistické metodologii.