Snažíme-li se zaslechnout ticho, ocitáme se v paradoxní situaci čím více napínáme uši, tím intenzivnější máme pocit, že nás obklopuje moře hluku. Zdá se nám, že ticho je lidským bytostem nedostupné. Daniela Šterbáková sleduje problém vnímatelného ticha v dialogu se současnými autory: John Cage ve své hudbě a textech otázku ticha otevřel, Roy Sorensen a Ian Phillips ji následně v rámci analytické filosofie argumentačně rozvinuli. Prostřednictvím ticha se nám tak vyjevují hranice a vzájemné vztahy mezi běžným a filosofickým myšlením. Nejde však pouze o tyto vztahy, ale v podstatě o ontologii absencí a nesnadné tázání po významu a možnostech smyslového vnímání. Otázkou pak zůstává, zda je možné ticho vnímat jinak než ušima.