V posledním desetiletí zřetelně se zhoršující postavení zejména nemovitého kulturního dědictví v české společnosti, zrcadlící se v opakovaně neúspěšných návrzích nového památkového zákona, odhaluje ztrátu či absenci všeobecného povědomí jasně a přesvědčivě formulovaných teoretických východisek péče o kulturní odkaz minulosti. Neutěšená situace v České republice proto vedla k pracovním setkáním v letech 2016 a 2017 na půdě ČVUT, na jejichž pořádání se spolupodílel Ústav dějin umění Akademie věd České republiky. Při nich zazněla řada diskusních námětů i konsolidovaných referátů. Některé přesahovaly aktuální palčivé problémy každodenní institucializované památkové péče směrem k zamyšlením nad základními východisky moderního civilizovaného vztahu nejen k nemovitým objektům s památkovou hodnotou, ale i ke krajině a životnímu prostředí celkově. Sedm vybraných statí z pera odborníků zastupujících řadu humanitních i přírodovědných oborů obsahuje veřejnosti předkládaná kniha, vydaná s nadějí, že napomohou vyvolat tolik potřebnou citlivou, přitom fundovanou celospolečenskou debatu k této naléhavé otázce.