Co mají společného Sázava, koleda nebo vodník? Řada českých názvů, zvyků a mýtů je dědictvím po prvních Slovanech z 6. až 8. století, z období, které je kvůli nedostatku pramenů zahaleno do temnoty. Aktuální objevy nám však na něj otevírají nový pohled – mnohem bohatější a zajímavější, než nabízejí zažité představy. My Češi se řadíme ke slovanským národům. Ale s tím, odkud se u nás první Slované vzali a do jaké míry jsme jejich potomky, je to mnohem složitější. Čistá slovanská rasa je podle genetických výzkumů nesmysl a neplatí ani romantické představy o holubičí povaze a prvotní demokracii starých Slovanů. Jaký tedy byl jejich skutečný svět? Kdo jim vládl, s kým bojovali, v co věřili, jak bydleli a jedli? Jindřich Kačer shromáždil nejnovější poznatky archeologů i historiků a přetavil je do čtivé rekonstrukce našich nejstarších dějin. Tehdejší život ilustruje barvitými fiktivními příběhy typických Slovanů oné doby, která se rázem nezdá tak temná a vzdálená. V knize se mimo jiné dozvíte: Že předpokládaná slovanská pravlast možná vůbec neexistovala. Proč „stěhování Slovanů“ neprobíhalo jako jednorázový přesun obrovské masy lidí. Jestli mají mýty o praotci Čechovi, Libušině soudu nebo Přemyslu Oráčovi reálný základ. Jak se do čela místních kmenů mohl dostat Sámo, cizinec z Franské říše. Kde lze hledat kořeny Velké Moravy a české státnosti. Proč křest’anství vymýtilo víru v pohanské bohy, ale ne v nižší bytosti, které ve folkloru přežívají dodnes.