Úsměv je internacionální řečí úsměvných rtů a veselých očí.(Teige, 1928, s.13) Je všudypřítomným gestem, a podle četných studií také nejběžnějším a nejčastějším způsobem navazování kontaktu a zahájení zaostřené přátelské interakce. Nejčastěji bývají úsměvy interpretovány například jako signály uvítání, poděkování, pozdravu, vyjádření schválení atd. - ty všechny jsou nositeli zprávy, že dotyčný jedinec nemá zlé úmysly, a jsou v rámci interpersonální komunikace univerzální. Usmívání však není pouze emocionálním vyjádřením, ale také neverbálním podnětem, a může mít četné interpretační nuance. Pro adekvátní interpretaci je proto důležité zaměřit se na výklad a porozumění významu úsměvu v závislosti na různých kontextových modalitách, jako je pohlaví, věk, kulturní prostředí, osobnost či záměr individua atd., díky kterým toto na první pohled jednoduché a obecně pozitivně vnímané gesto nabývá různorodých, dokonce protichůdných a leckdy i překvapivých významů.