Langhans: jedno jméno, jedno místo. Kronika domu v centru Prahy. 150 let kulturní historie na pozadí dějinných zvratů. 400 vybraných portrétů osobností, které zrcadlí paměť a sílu této země. Odkaz ikonického ateliéru a jeho znovuzrození Téměř od založení Ateliéru Langhans v roce 1876 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných osobností. Pro tento výběr se později vžil název Galerie osobností. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa. Jsou v ní obsaženy portréty politiků, vědců, spisovatelů, výtvarníků i hudebníků, podnikatelů, legionářů a duchovních, herců a pěvců, šlechticů a také cizinců, kteří v Čechách pobývali. Po roce 1948 byl zničen nejen podnik samý, ale také většina jeho rozsáhlého vizuálního archivu. Téměř dva miliony převážně skleněných negativů byly vyvezeny na skládku v Praze-Kyjích. Přes devět tisíc portrétů z Galerie osobností se však shodou šťastných náhod docho-valo a díky péči restaurátorů se je podařilo zachránit. Objevení části archivu při přestavbě domu ve Vodičkově ulici v Praze v letech 1998 a 2000 přináší cenné svědectví o významu Langhansova odkazu pro českou i evropskou kulturu. "Vždy jsem cítila sílu tohoto domu, který je tak úzce spojen s fotografií. Proto to možná nebyla náhoda, že se skleněné negativy slavných osobností našly právě při jeho rekonstrukci. Nález dokázal, že i domy mohou být ovlivňovány osudy lidí, i když už dávno minulých.” Zuzana Meisnerová Wismer, pravnučka Jana Langhanse Název dvousvazkové publikace vychází z reklamy z roku 1900, umísťované na zadních stranách fotografií: System Langhans pro přijmutí při světle umělém /proto i System bez diakritiky/. Po letech práce s denním světlem, se závěsy regulujícími jeho intenzitu, se zrcadly odrážejícími denní světlo pod velkými klobouky a dalšími omezeními, se muselo využití umělého světla jevit tehdejším fotografům jako zázrak