Sváteční rodina je nebývale silnou knihou o lásce na pozadí smrti. O lásce živého k umírajícímu. Zejména však o hluboké, až obsedantní lásce živého k již zemřelému. O neutuchající touze, jež nemůže být nikdy naplněna, a proto může pokračovat až donekonečna. V těchto nadčasových povídkách, odehrávajících se v jedné z nejchudších a nejzaostalejších oblastí Bulharska, se skrývá možná až příliš lidské bolesti – jednak kvůli lásce, která nám jen zřídka dává to, co od ní očekáváme, jednak kvůli světu, který je až příliš často zlý a krutý. Tyto zdánlivě nemilosrdné, nesmlouvavě drásavé stránky, z nichž čiší smyslnost a ryze balkánská živelná nespoutanost, nicméně prozařuje i jedno slabé světélko, jedna něžná útěcha, jedna nepatrná naděje, kterou tak často hledáme a jen zřídka nacházíme, a kterou tolik potřebujeme.