V podání vypravěčů ožívala známá místa, vzpomněly se veselé i vážné příhody, které se opravdu staly, odvaha a chytrost chudáků, kteří mnohdy vyzráli nad panskou. Ožívala místa tajemná - hory a jeskyně, kde zůstaly nashromážděny poklady po zbojnících, kde kámen se třpytil jako křišťál a voda ze studánky měla čarovnou moc. Vyprávělo se i o zázračných schopnostech bylinkářů a bohyň. Ti žili na Kopanicích a znali nejeden lék na lidské bolesi a jejich slabosti. Jsou vyprávěny různorodým nářečím, co dolina, to jiný dialekt: straňanský, březovský, kopaničářský....Tradiční projev prostých lidí zůstává otevřeným zdrojem inspirace hudby, tance, zpěvu a vyprávění.