Román předního slovinského autora Draga Jančara (*1948) vypráví příběh archiváře Janeze Lipnika, který se prostřednictvím historických svědectví vrací do vlastní minulosti i k traumatickým událostem moderní slovinské historie. Prvním spouštěčem těchto vzpomínek se stávají memoáry důstojníka a erotomana Aleksije Grgureviće, jehož mezinárodní donchuanská kariéra začala během druhé světové války ve Slovinsku. Tím druhým pak jsou paměti prosté uklízečky Ivanky K. z psychiatrické léčebny Studenec. Janez Lipnik si svým usilovným pátráním v archivu doplňuje historické informace a dozvídá se, že ani učitelka Zala, jeho poválečná dětská láska, nebyla domobranci Alexijovi Grgurevićovi neznámá. Explicitnost archivních materiálů společně s Lipnikovou bujnou fantazií tvoří osu románu, kolem níž se proplétají jeho rodinné osudy (otec Anton Lipnik přežil koncentrační tábor Osvětim) s tragickým osudem rozdělených Slovinců bojujících za druhé světové války proti sobě, ale i s válečným konfliktem v 90. letech.