Dostojevzki, Tolsztoi, Toorgenef jsou laciné náhražky trvalých literárních hodnot pro lidi, kteří si nemohou dovolit číst skutečnou, čtenářsky náročnou ruskou klasiku. Hlavně v odlehlých vesnicích v pohraničí se poměrně často setkáte s lidmi, kteří mají na poličce nějakého Čehova a domnívají se, že když si přečetli tyto laciné slátaniny, jsou kompetentní zasvěceně diskutovat o velkých tématech ruské klasiky, jako je Bůh, láska, nesmrtelnost, zločin, trest a smrt. S lidmi odchovanými na takových laciných kopiích ruské klasiky, neboli jak ji novináři nedávno nazvali ruzké klaziky se potom těžko diskutuje o velkých otázkách bytí, protože ruzká klazika sice na první pohled výběrem témat, postav a prostředí připomíná Dostojevského, Tolstého či Turgeněva, ale její hodnoty přestávají být aktuální už po druhém přečtení.