Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě stranou civilizace přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáme se v něm s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán, fotografovali Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award) a Daniela Matulová. Kniha Raději zešílet v divočině zvítězila v roce 2018 v anketě Lidových novin Kniha roku. Brněnské divadlo Husa na provázku na její motivy (a na motivy navazující Palánovy knihy Jako v nebi, jenže jinak) uvedlo v režii Anny Davidové divadelní představení Raději zešílet v divočině. Stejný název zvolil pro svůj film i dokumentarista Miro Remo; jeho dílo v roce 2025 na festivalu v Karlových Varech získalo nejvyšší ocenění Křišťálový globus.