Hluboko v malajsijské horské džungli žijí Senoiové, kteří se ocitají na pokraji vymření, ačkoli jejich způsob života dost možná představuje právě tu podobu existence, jež dokáže nám všem zajistit přežití. Předindustriální, předzemědělská a polokočovná společnost Senoiů žije bez aut a mobilních telefonů, bez hodin a časových plánů uprostřed svěží zeleně, kde není prostor pro spěch a obavy, soutěživost a podezřívavost. Tito původní obyvatelé — stejně jako řada jiných domorodých skupin — se přitom dovedou s neobyčejnou přesností napojit na energie, emoce a záměry vycházející z místa, v němž žijí, a z živých bytostí, které jej obývají, s důvěrou se nechávají touto intuicí vést a využívají ji při každodenním rozhodování. Psycholog Robert Wolff (1933–2016) mezi Senoii pobýval, učil se jejich jazyk, jedl s nimi a spal v jejich chatrčích. Wolff si Senoie zamiloval a obdivoval je za to, v jaké úctě mají ticho, jak důvěřují času, který všechno ukáže a zahojí, a žijí v radosti a přítomném okamžiku. Díky nim si uvědomil, jak dalece jsme se těmto základním hodnotám odcizili. Původní moudrost je více než jen portrétem mizejícího národa; nastavuje zrcadlo naší vlastní existenci, umožňuje nám nahlédnout, jak moc jsme sešli z cesty intuice a důvěry, která je Senoiům zcela vlastní, a vyzývá nás, abychom v sobě tento druh lidství znovu objevili i v dnešním roztříštěném světě.