Vstupování do fantastických komnat obraznosti nevyhýbající se ani děsu je charakteristickým znakem poezie Petra Vrchlabského, básníka a člena ostravské Skupiny 1742, jež čerpala také ze zdrojů a tvůrčích metod a postupů surrealismu. Přidá-li se k takové poetice zkušenost pobytu v industriálním městě se zpřetrhanou historií a ve zdevastované krajině „páchnoucího sabatu těžních věží“, vzniknou básně vzdorné, s pochmurnou atmosférou mlžných jesenických hor. Citlivost takové poezie na zmar, zkázu a nevyhnutelnost smrti je silná, nadlehčení však přináší umná práce s ironií či humorem... Petr Vrchlabský (*1949) je básník surrealistického východiska a občasný publicista, povoláním právník. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, narodil se ve Zlíně, ale život spojil s Ostravou, kde žil od roku 1955. V roce 2013 vydal knihu nazvanou S pamětí v zádech, v níž jako ostravský patriot a chodec městských zákoutí, jež důvěrně zná, přináší tu krátká, tu delší zamyšlení o místech jako městské hřbitovy, kostely, synagogy, kina, kavárny či bufety s jejich ztracenou a postupně mizející pamětí. Podílel se na činnosti ostravské pobočky Společnosti Karla Teiga a později v letech 1995 až 2005 Skupiny 1742 v Ostravě. Nyní bydlí ve Vratimově.