Joe Solmonese, bývalý šéf Human Rights Campaign, největší organizace, hájící lidská práva v USA, ví mnoho o tom, jak dosahovat žádoucích společenských změn. Hlavní součástí jeho strategie bylo vždy patřičné zkrocení hněvu: naučil se vnímat tuto emoci jako zdroj energie, kterou je třeba vhodným způsobem usměrnit a využít. Ukazuje nám, jak lze rozhořčení proměnit v produktivní postup vedoucí k postupnému splnění našich cílů či snů. V rámci složitých bojů o rovnoprávnost si například uvědomil, že je lepší spíše být empatický vůči svým protivníkům, než je hanobit. Radí také, abychom hledali spojence i tam, kde je jejich přítomnost nepravděpodobná. Hněv, vztek, zuřivost – ať už použijeme jakýkoli výraz – je emocí, patřící ke každé lidské bytosti. Tak jako u ostatních emocí existuje dobrý důvod, proč jsme schopni hněvu. Někdy je dobré se rozzuřit. Když čelíte nějaké opravdu frustrující skutečnosti, je nejužitečnější se zamyslet nad tím, jak svou zlobu využijete: potlačíte ji, anebo najdete způsob, jak ji využít ve svůj prospěch? Hněv je něčím, co vnímáte, co oprávněně prožíváte tváří v tvář nespravedlnosti. Zpracování hněvu a jeho proměna v pozitivní výsledek je procesem, který sestává z mnoha kroků. Prvním krokem je rozhodnutí, zda je vztek vůbec oprávněnou reakcí na nějakou situaci. Pokud tomu tak není, kniha vám napoví, jaký by měl být váš správný pocit a následný postup. V dnešním světě panuje více hněvu než dříve. Jsme rozprostřeni do milionu různých směrů, a přesto je dnešní svět menší, propojenější a naše vztahy se rychle mění. Byli jsme zvyklí konkurovat firmám, sídlícím ve stejné budově nebo zemi; dnes však musíme uvažovat o globální ekonomice. Sociální sítě se staly platformami, umožňujícími komukoli cokoli demokraticky vyjádřit, což je pozitivní. Obrovské množství takových projevů, nefiltrovaný obsah a anonymita, kterou tyto platformy umožňují, nicméně vytvářejí komnaty ozvěn, ve kterých se pocity hněvu a ublíženosti zesilují. Tento stres může vést k emocionální reakci, a někdy volíme raději vztek než jiné emoce, abychom nepůsobili zranitelným dojmem. Často používáme hněv jako obranný mechanismus, který nám pomáhá překonat každodenní bitvy. S tím, jak náš hněv narůstá, však ztrácíme schopnost spolupracovat – dosahovat společenských změn nebo spolu prostě vycházet na pracovišti. Taková zloba nás může vzájemně izolovat. Ať už jde o nalezení společných zájmů, překonání odlišností nebo o schopnost naslouchat, aniž by hněv filtroval to, co slyšíme, je třeba umět proměnit jakoukoli situaci ve vítězství. A přesně o tom je tato kniha.