Když jsem byl malý chlapec odvezli mě a mého bratra z ráje do pekla. Tak jsme tomu tehdy říkali. Jediné, co nám zůstalo, byl svět vzpomínek, kam jsme ve svých představách potají utíkali. V temnotě plné násilí mi nezbývalo nic jiného, než se učit bojovat a svého slabšího bratra chránit. ..někdy se vracím zpátky v čase..vidím toho malého vystrašeného chlapce, kterým jsem kdysi býval..chtěl bych s ním mluvit...chtěl bych mu říct, že se už nemusí bát.. Obviňováním židovského úředníka ze ztráty drahého otce a židovské soudkyně, která rozhodla o odebrání mé dcery, přidávám se k neonacistům, jako osobní střážce jejich leadrů. Nemám ponětí, že vlastní židovské kořeny jsou zakopány hluboko v minulosti, dokud nepotkám profesora, jenž mě posílá jedním z tunelů do Terezína roku 1943... pár dní před příjezdem Bialystockých dětí... Dětí, na které svět zapomněl. Právě tam někde začíná... můj příběh průvodce.