Dvanáct esejů o filmové dokumentární tvorbě ? od iniciačního snímku, ve své době populárního a dodnes fascinujícího Nanuka, přes Triumf vůle Leni Riefenstahlové, žánrové klasiky Fredericka Wisemana a Clauda Lanzmanna, domácí průlomové reflexe Český sen, Manželské etudy, Zkoušku umění až po nejsoučasnější filmy i TV dokureality. Ukazují nám dokumenty pravdu, nebo je to jen jiná, možná jen věrohodnější podoba iluze? Jsme ochotni přijímat filmové záznamy jako pravdivé obrazy? Může dokument lhát? Kde je hranice mezi pravdou a lží, uměním a propagandou, realitou a fake news? Fischerovy úvahy jsou zároveň pestrým příběhem ? jakou cestou prošel filmový dokument za sto let svých dějin právě od Flahertyho Nanuka (1922).