Karel Funk je autorem spíše „heterotématickým“. Neúmyslně formou úvah či fejetonů podává i určitý průřez svou letitou pestrou tvorbou. Někdy používá i sebeironii. A ta pestrost? Od vlasti, přírody, posvátných míst a poutí k nim či vztahu k Matce Zemi nebo k Mariánské pomoci, přes meditaci, osudovost, vzývání duchovních bytostí, po časté duchovní pokrytectví, vidění vývoje lidstva a duchovních směrů – spásných i šalebných. Odedávna člověk konal poutě v různých smyslech tohoto slova, a proto i tato kniha sleduje několik nejrůznějších poutí lidstva i jedince, i jejich ukotvení a katarzi. Protože autor má odezvy na své delší, ba dlouhé knihy, že jsou obtížné pro některé čtenáře, zvyklé dnes na stručnost a postrádající často „sicflajš“, vyšel zde vstříc naší „telegrafičnosti“ a volil krátké texty, vzájemně nenavazující.