Zvolit ten správný název knihy bývá skutečné umění. Je třeba, aby byl jednoduchý, zapamatovatelný a aby naznačoval dost, ale ne příliš mnoho. V tom je ­POSLEDNÍ VÝSTŘEL takřka dokonalý. Má v sobě napětí, tajemno, osudovost a nejednoznačnost. Protože význam této dvojice slov se může diametrálně lišit. Pokud bychom to brali striktně konkrétně, jedná se o přímočarou definici spojenou s palnými zbraněmi a skutečným posledním výstřelem, ať už je určený protivníkovi, nebo sobě samému. Takový výstřel může znamenat absolutní vítězství nebo úplnou porážku. Stačí jen zasadit ho do správného kontextu. V abstraktnější rovině se otevírá více možností. Od posledního vzepětí, pomsty, která nejlépe chutná za studena, obrany sebe sama i jiných přes hrdinství, zbabělost, nenávist a vinu až po hryzající svědomí, snahu zapomenout či touhu vzepřít se osudu. Poslední výstřel může být koncem, ale třeba také novým začátkem. Protože neustále něco končí a něco začíná, jak v jedné povídce připomíná i Andrzej Sapkowski. A jak se s tématem posledního výstřelu popasovali autoři povídek v této antologii? Posuďte sami.