Zhoršení vztahů mezi Ruskem a západními zeměmi v uplynulých deseti letech provázelo mimo jiné i vzájemné obviňování z politizace energetických dodávek. Rusko je v tomto smyslu nejčastěji obviňováno spotřebitelskými zeměmi, že dodávky energetických surovin zneužívá jako nátlakového nástroje k dosažení svých zahraničněpolitických cílů. Nejvyhrocenější spory se v tomto ohledu odehrály v souvislosti s přerušením dodávek ruského zemního plynu, které v lednu 2009 významně dopadlo zejména na region jihovýchodní Evropy. Dopad na státy v této části kontinentu byl tvrdý s ohledem na jejich závislost na energetických importech a struktuře ekonomiky. Autor v této knize odpovídá na otázku, zda Ruská federace skutečně zneužívá plynové dodávky jako mocenský nástroj a za jakých podmínek takovéto zneužití hrozí. Na případech 13 zemí zkoumá, na kolik Rusko skrze státem vlastněnou ruskou společnost Gazprom a její dceřiné společnosti jedná dle tzv. strategického přístupu k energetice, tj. zda tyto společnosti fungují jako nástroje ruské zahraniční politiky.