Kniha představuje závěrečný výsledek několikaletého výzkumného projektu, který se zaměřil na analýzu proměn hranic komunistické diktatury v Československu ve světle stížností a anonymních dopisů z let 1948–1989. Desetitisíce „dopisů pracujících" každoročně plnily pomyslnou studnici informací, z níž mohly stranické, státní a bezpečnostní orgány čerpat důležité poznatky o náladách a projevech nespokojenosti československého obyvatelstva. Pisatelé do ní házeli svá přání, žádosti a kritické připomínky v naději, že tak získají vysněný byt, nedostatkové zboží nebo upozorní na různé společenské neduhy. Zatímco oficiální média stížnosti opakovaně prezentovala jako "zrcadlo nálad lidu", straničtí a státní představitelé z toho, co v nich viděli, příliš nadšení nebyli. Kniha podrobně analyzuje nejen vývoj práva stěžovat si v letech 1948 až 1989, ale přibližuje i příčiny, limity a způsoby řešení klíčových problémů, na které pisatelé nejčastěji upozorňovali.