Když 4. května 1980 zemřel v lublaňské nemocnici Josip Broz Tito, ztratila socialistická Jugoslávie nejen svého zcela nesporného, ale i dosud jediného vůdce. Moc v zemi převzala skupina funkcionářů, kteří se v duchu kolektivního vedení snažili důsledně bdít nad odkazem zesnulého „otce zakladatele“, udržovat stabilitu v rámci mnohonárodnostní federace a zároveň rozvíjet vizi dalšího budování samosprávného socialismu. Monografie na základě studia především archivních pramenů představuje myšlenkový svět příslušníků této vládnoucí garnitury. Sleduje jejich přípravy na blížící se Titův odchod, stejně jako jejich první kroky a zkoušky, kterým čelili během prvních dvou let post-titovského období. Skrze tzv. aktérskou perspektivu se mimo jiné snaží ukázat, že Titovi nástupci byli daleko mnohovrstevnatěji uvažující a jednající politici, než se dosud převážně uvádělo. Tímto způsobem chce kniha přispět k odlišnému pohledu na jugoslávskou realitu z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, která sice vykazovala známky prohlubující se krize a celé řady dalších problémů, rozhodně ale nebyla jen prostým „tancem nad propastí“.