Náhodný výběr mansijského mýtu, který vykazoval určité podobnosti s mýty jiných národů, mne přivedl na stopu prastarého příbuzenství. Linie, která propojuje staré i současné populace velmi vzdálených míst, která leží na různých kontinentech, přes něž jsme schopni sledovat nejen stopy našeho mýtu, ale také stopy příbuzenských vazeb. Podobnost starobylých vyprávění tedy není náhodná, ale vyjadřuje pradávnou příbuzenskou spojitost, která se ovšem v našem případě vztahuje na tak odlišné a geograficky vzdálená etnika, jako jsou některé skupiny původních obyvatel Sibiře, dalších oblastí Asie, ale také Ameriky, Evropy, a dokonce i Afriky. Těžko uvěřitelná se jeví představa, že by mohly sdílet nejen příběhy, geny, ale i další kulturní prvky.