Dvojčíslo ročenky Parrésia (XVIII–XIX) je věnováno fenoménu tzv. Ruské Palestiny – rozsáhlému a dlouhodobému projektu ruské přítomnosti ve Svaté zemi, který od poloviny 19. století propojoval náboženské, kulturní a politické ambice Ruské říše. Studie obsažené ve svazku sledují vznik a fungování propracovaného systému pravoslavného poutnictví, duchovní a sociální péče, výstavby chrámů, škol a hospiců, systematického odkupování pozemků i archeologické činnosti, na níž se podílel stát i církev. Zvláštní pozornost je věnována roli Ruské duchovní misie a proměnám jejího působení v kontextu zásadních politických zlomů 20. století. Publikace ukazuje, že tento fenomén nelze uzavřít mezi letopočty 1847 a 1917. Navzdory pádu carského režimu, konci britského mandátu i vzniku Státu Izrael přežívala Ruská Palestina v různých podobách i nadále a po roce 1991 se znovu objevují snahy o její částečné obnovení. Svazek nabízí čtenáři hlubší porozumění historickým souvislostem, které dodnes formují náboženskou a geopolitickou mapu regionu.