Monografie uceleně pojednává o tématu ochrany slabší smluvní strany. Jde o téma aktuální především z toho důvodu, že občanský zákoník prohlásil za jednu ze základních zásad právě ochranu slabší strany, smluvní stranu nevyjímaje. Kniha se zabývá historickými kořeny ochrany jedné ze stran obligačního vztahu, čímž dokazuje, že nejde o téma novodobé, a klade zřetel na interpretaci fundamentálních principů, od nichž se ochrana slabší smluvní strany v občanském zákoníku odvíjí. Přestože nová občanskoprávní úprava zdůrazňuje ochranu slabší strany, nelze přehlédnout, že ta je koncipována jako krajní. Rozsah bádání se proto nese v duchu adekvátní interpretace úmyslu zákonodárce, který je promítnut v zákonných ochranných ustanoveních. Autor přináší rovněž diskusní podněty na některé z dosud zažitých pohledů odborné literatury i judikatury na toto téma. Předkládá argumenty, jimiž polemizuje s legitimitou tzv. statusové ochrany, jež je často spojována s ochranou spotřebitele, zaměstnance či nájemce. Autor syntetizuje obecné poznatky do konkrétních východisek ústících do formulace současného občanskoprávního ochranného modelu. Na mnoha místech neponechává stranou ani ekonomické aspekty ochrany jednoho z účastníků smluvního vztahu jako doplňku obecných právních argumentů. Srovnává také vnitrostátní ochranný model s evropskými unifikačními projekty smluvního práva.