Karol Sidon, významný český prozaik, dramatik, se ve své publicistické tvorbě šedesátých let zaměřuje na komplexní a překvapivě aktuální témata. Jeho články, publikované v periodikách jako Literární noviny, Sešity či Tvář, jsou charakterizovány kultivovaným stylem a originálními názory. Sidon se nebojí zkoumat bolavá místa československé společnosti, jako jsou romské osady na Slovensku či následky povodní. Vtipně líčí fanouškovství a jeho absurdity (texty o Karlu Gottovi nabraly povahu aféry svého druhu), přičemž se dotýká i těžkých témat, jako je návštěva Osvětimi, kde konfrontuje minulost s přítomností. Mnohé jeho texty reagují na okupaci Československa v roce 1968 a tragédii Jana Palacha, přičemž vyzývají k morální odpovědnosti a osobní statečnosti. Součástí jeho díla jsou také důvěrné rozhovory s významnými literárními osobnostmi, které přinášejí cenné pohledy na dobu. Na závěr Sidon reflektuje víru v Boha, zkoumá otázky spravedlnosti i lidské odpovědnosti a zaměřuje se přitom na židovskou tradici. Celý soubor textů je uspořádán chronologicky, a nabízí tak unikátní pohled na dobu plnou výzev a změn. Sidonova práce je nejen literárním odkazem, ale i důležitým svědectvím o české kultuře a historii. Ve stručném úvodním slově doplnil texty dobovým kontextem i osobní vzpomínkou filozof Zdeněk Pinc, Sidonův redakční kolega z Literárních novin.