Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953-1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky tohoto světa v podstatě neexistoval. Dnes ho ruská historiografie považuje za jednoho z „nejbarvitějších“ domácích politiků dvacátého století. Hlásil se k němu Gorbačov, v současnosti je však jeho hodnocení většinou relativizováno. Překvapující ovšem je, že sovětský totalitní režim umožnil, aby se do čela státu a tím i světové politiky dostal tak nepřipravený jedinec, disponující převážně jen nezměrnou touhou po moci, jehož politická činnost byla až příliš často neodpovědným hazardem.