Básnicky debutovat na konci sedmého decennia obnáší mimo jiné i to, že si můžete dovolit téměř cokoli, ale vy to dělat nechcete, nepotřebujete, nemusíte. Moci a nemuset, moudře už nevědět, co se ví, mít nadhled a pěstovat vtip, jichž nejde nabýt jinak než odžitými roky, tvoří ale jen jednu linii prvotiny Michaela Třeštíka. Originálně vystavěné vzpomínky na uplynulé střídají postřehy o současnosti, zamyšlení nad smyslem tvorby a definicemi poezie, haiku o tom, o čem haiku mohou a nemusejí být.