Ve svazku Nemožnost člověka autor uvažuje nad tím, co se to s moderním člověkem vlastně děje a kam směřuje, jak se proměnily hodnoty jednotlivce a celé společnosti, co způsobuje rozvoj techniky a kam se poděly tisícileté tradice. Rozsáhlá práce literárního historika Františka Kautmana reflektuje změny, k nimž došlo v Československu a vůbec v Evropě na přelomu 80. a 90. let. Upozorňuje na proměny, k nimž došlo v oblasti vnímání lidských hodnot, kdy materiální potřeba a s ní spojená individualizace převažuje nad duchovním prožitkem, ohleduplností a sociální sounáležitostí. Bezohlednost a vlastní prospěch se postupně stávají obecně přijatelnými konvencemi, které popírají letité tradice odvozené od křesťanských zásad lidskosti a prostupují celou společností. Postmoderní společnost se mění ve společnost byrokraticky technokratickou. Inteligentní technologie usnadňují lidem život snad ve všech oblastech, což je nesmírně pohodlné, avšak nesmírně nebezpečné, protože nenutí lidi myslet. Omezená schopnost myšlení vede k apatii a rezignaci vnímání okolního světa, neschopnosti analýzy postojů politiků i obchodních strategiích nadnárodních korporací. František Kautman se svými vyhraněnými názory, které vycházejí z ideových stanovisek od moderní demokracie po selský konzervatismus, neustále nabádá k hledání odpovědí na otázky, které stojí před současným lidstvem, přitom se sám snaží nalézat východiska. Text Nemožnost člověka patří do mnohosvazkového souboru, který autor více než třicet let psal pod názvem Bilance, dílo svým rozsahem a záběrem zcela ojedinělé.