Hudební skladatel Viktor Ullmann (1898–1944) bývá počítán mezi tzv. „terezínské skladatele“, neboť zde, v „ghettu“ Terezín a poté v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim, se tragicky uzavřel jeho životní osud. Ten ale nelze redukovat jen na tuto nejtemnější etapu evropských dějin 20. století, která také Ullmanna pro jeho židovský původ odsoudila k předčasnému fyzickému zániku. Jeho pouhých čtyřicet šest let života bylo naplněno neklidem existenčním i geografickým – jeho životní „mapa“ se rozprostírá z rodného Těšína přes Vídeň a Prahu, která se stala jeho domovem, přes německý Stuttgart až po švýcarský Curych. Byl to ale především „neklid“ umělecký, duchovní a tvůrčí, který byl jeho životním hnacím motorem a který nám zanechal hudební odkaz, jehož umělecké kvality autora řadí mezi největší mistry hudby 20. století. A toto dílo v posledních zhruba třiceti letech stále častěji nalézá cestu nejen na světová, ale také na česká koncertní pódia a divadelní scény i do nahrávacích studií. Monografie německého muzikologa Ingo Schultze je dosud nejúplnější a také nejspolehlivější životopisně-analytickou knihou o tomto výjimečném hudebním umělci. Autor vytvořil na základě pečlivého studia pramenů, zachovaných v archivních fondech v zemích střední Evropy, podrobný, vědecky seriózní i čtenářsky poutavě napsaný obraz geniálního hudebníka i myslitele. Protože ale většinu svého dospělého života strávil Viktor Ullmann v tehdy „multikulturní“ Praze, stal se i nedílnou součástí československé hudební kultury první republiky. Proto je český překlad této monografie v závěru doplněn třemi původními domácími studiemi, které českému čtenáři podrobněji přibližují kontext skladatelovy tvorby v meziválečném Československu i recepci jeho díla v České republice v posledních desetiletích.