Tahle knížka vznikla ze života. Z toho obyčejného i neobyčejného, co se nám prostě děje. Je v ní příběh dívky - dnes už dospělé ženy, které kdysi řekli, že její nemoc „není slučitelná se životem“. A je zde i příběh ženy, která se s ní potkala ve chvíli, kdy už měla svou vlastní nálepku dávno strženou… a mohla jí podat ruku a říct: „Pojď. Objev svoji sílu.“ Dnes už obě víme, že žádná nálepka neříká pravdu o tom, kým jsme. A už vůbec ne ta o „nemocné holce“. Protože tahle knížka není jen o nemoci. Je o odvaze žít svůj život, i když „diagnóza“ říká něco jiného. Také je o naději, která se objeví úplně tiše, někdy až ve chvíli, kdy to už chceme vzdát. A hlavně o tom, že i naše „ne-moc“ může být zvláštní, nečekanou, ale nakonec zajímavou zkratkou zpátky k vlastní moci. K životu, který si dovolíme žít naplno. A klidně i s humorem, i když zrovna okolnosti mu nepřejí. V téhle knize se naše dva světy přirozeně proplétají - ani nevíme jak, prostě se to stalo. Jedna z nás přišla na svět naprosto zdravá a zdraví bylo pro ni vždycky něco jako vzduch - prostě tady je. Druhá se narodila s diagnózou, která jí neměla dovolit vůbec žít. A přesto tu dnes stojíme obě. Každá s jiným začátkem, ale s touhou pochopit, co to vlastně znamená být živá. Možná právě v tom je kouzlo téhle knížky. Neřeší jen nemoc a zdraví. Je spíš o setkání dvou pohledů, dvou cest, dvou srdcí - které se navzájem obohacují a připomínají si, že život má mnoho vrstev. My přejeme naší knize, aby zůstala živá. Aby si v ní každý našel třeba jen jednu větu, jeden pocit nebo jeden úsměv, který mu zůstane. A pokud budete chtít být s námi dál, zveme vás do naší facebookové skupinky: Nálepka „Nemocná holka“. Tahle skupinka je tady pro Tebe. Pro Tebe, kdo žádnou nálepku nenosíš. I pro Tebe, kdo si ji občas nalepíš - možná ti dokonce sluší. Pro Tebe, kdo ses za ni někdy schoval/a, protože to bylo jednodušší a méně hlučné než svět okolo. A taky pro Tebe, kdo sis ji - stejně jako Terezka - přinesl/a rovnou do života. Je to místo pro otázky, sdílení i jakoukoliv malou či velkou odvahu. Místo, kde nálepky pomalu ztrácí lepidlo… a zůstává to nejdůležitější: člověk.