Touto knihou, vydanou v roce 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaňo poprvé upoutal pozornost. Formálně se tváří jako slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideolog ií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolaňo tu má blíz ko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o neexistujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaňo si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sa rkasticky se šklebí a popichuje, ale hlavně propadá - a s ním i čtenáři - kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy.